دانلود کتاب Didaché - Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly

"Didaché" neboli "Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly" je jedním z nejstarších křesťanských spisů z poapoštolské doby, jehož vznik se klade do přelomu 1.-2. století. Obsahuje významné informace nejen o tehdejším liturgickém slavení či zřízení církevního společenství, ale i cenné podněty pro osobní duchovní život.

Úvod

dvanact-apostolu-vz.jpgŘíká-li se, že i knihy mají své osudy, je možné to plným právem říci o tomto spise, který je vedle posvátných novozákonních knih nejstarší známou literární prací v křesťanské literatuře. V prvotní církvi byl spis velmi dobře znám. Dokonce některé křesťanské obce, jak svědčí Eusebius ve svých Církevních dějinách (HE III,25) a sv. Athanasius (Ep. heort. 39) - i když tito jej považují za apokryf - jej řadili mezi knihy novozákonní. Je i v seznamu novozákonních knih, pořízeném v polovině 6. století antiochijským patriarchou Anastasiem. V listě Barnabášově je s menšími obměnami přepsáno prvních 5 kapitol. Hermas ve svém Pastýři (Příkazy II,4-5) má téměř totéž, co je v Učení I,5 a IV,7. Sv. Justin, apologeta 2. století, na tento spis naráží ve své Apologii (I,16). Klement Alexandrijský (Strómata I,20) a Origenes (De principiis III,2,7), oba z rozhraní 2. a 3 století, spis s určitostí četli. Autor Církevních nařízení (Canones ecclesiastici) z poloviny 4. století cituje první 4 kapitoly a o trochu později autor Apoštolských ustanovení (Canones ecclesiastici Apostolorum) přepisuje do VII. knihy, i když s obměnami a dodatky, celý spis. Existoval rovněž latinský překlad prvních šesti kapitol, uchovaný v monackém kodexu z XI. století. Avšak po úplném textu - nepřihlížíme-lí k Barnabášovu listu, kde je opsán druhý a třetí verš poslední 16. kapitoly, a k autoru Apoštol­ských ustanovení - psaném v původním řeckém jazyce, jako by se země slehla. Spis pod tlakem bohatší křesťanské literatury ustoupil do pozadí, jako by byl odsouzen k zapomenutí. Teprve r. 1873 cařihradský profesor (o 4 roky později se stal nikomedským patriarchou) Filotheos Bryennios objevil v knihovně cařihradského patri­archátu kodex kláštera Svatého hrobu v Jeruzalémě. Tento řecky psaný kodex z r. 1056, uchovaný nyní v knihovně patriarchátu v Jeruzalémě, obsahuje vedle úplného textu Barnabášova listu a obou listů sv. Klementa Římského a vedle jiných spisů na pátém místě též náš spis s titulem „Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly". V indexu zmíněného kodexu je uveden pod titulem „Učení dvanácti apoštolů", zkráceně Didaché. Deset let po svém nálezu jej r. 1883 patriarcha Bryennios s četnými poznámkami publikoval.

Šťastný nález nám dává nahlédnout do praktického života křesťanské obce na konci 1. století, kdy také spis vznikl (Bardenhewer jej datuje mezi r. 80-100, Harnack mezi r. 100-150). Vidíme tu, byť jen ve zkrácené formě, křesťanství, které vyrostlo na základě prvokřesťanské misie z helenisticko-proselytských kruhů - křesťanství velebící Ježíše Krista jako učitele nejvyšší mravnosti a s nadějí vzhlížející k Božímu království. Cesta k tomuto cíli je cestou zápolení o dokonalost. Nic nepomůže doba víry, nebude-li křesťan shledán dokonalým v posledním čase (16,2). Blažené spočinutí v Bohu není nějaký dar spadlý z nebe, nýbrž „jako výsledek tvrdého a odříkajícího boje proti vlastní­mu já a chce být vybojován v zápase s radostmi a vábením tohoto věku" (H. Lietzmann, Dějiny staré církve).

Spis je rozdělen do tří částí. Kapitola I-VI je výkladem pro ty, kteří se připravovali na křest; kap. VII-X je částí liturgickou, pojednávající o křtu, postu, modlitbě a eucharistii; kap. XI-XV pojednává o církevní disciplíně a církevním zřízení.

Podle závěru - doxologie („poněvadž tvá je moc i sláva na věky") - přidaného k modlitbě Otčenáš (kap. VIII) by se dalo soudit, že místem vzniku spisu je Sýrie. Ovšem podle téže kapitoly, kde autor nazývá farizeje pokrytci, by nasvědčovalo, že autor velmi dobře zná palestin­ské zvyklosti, tedy možným místem vzniku by mohla být vedle Sýrie i Palestina.

ThDr. Josef Novák